Historie divadla ve Zhoři

     První zachované zmínky o divadelní aktivitě ve Zhoři jsou ze samého počátku 20. století, kdy společensko-mládežnická organizace „Národní jednota“ , založená v roce 1906, měla mezi svými akcemi mj. pořádání veřejných oslav, divadelních představení a také provozování knihovny. Po vzniku samostatné Československé republiky jsou zakládány četné organizace a spolky. Od roku 1921 působí ve Zhoři „Sdružení venkovské omladiny“, které bylo v roce 1931 přejmenováno na „Sdružení omladiny katolické“. Do roku 1941, kdy byla činnost Sdružení okupačními úřady zakázána, bylo ve Zhoři nacvičeno a sehráno přes čtyřicet divadelních her, uspořádáno množství tanečních besed a společenských oslav.

Ochotnický spolek Zhoř

       Po roce 1945 je nositelem kulturní činnosti především Sbor dobrovolných hasičů. V roce 1948 Leopold Matějíček a učitelé Dobromil Horák a Jaroslav Zadražil podávají žádost k Zemskému národnímu výboru v Brně o povolení činnosti „Ochotnického spolku ve Zhoři“. Jako první byla vybrána hra Marie Příleské „I člověk spravedlivý“, kterou ochotníci nacvičili jako „Dramatický odbor místní Osvětové besedy“. Protože ještě nebyla dokončena přestavba sálu p. Vítka, byla hra sehrána 5. prosince 1948 v Arnolci. Ve Zhoři byla hra uvedena poprvé 6. ledna 1949. Toto divadelní představení bylo začátkem činnosti ochotnického divadla, ale i hrou, v níž se mnozí poprvé postavili na jeviště.

        Dne 7. května 1949 byl „Ochotnický spolek Zhoř“ oficiálně povolen Zemským národním výborem. 16. května 1949 se konala první valná hromada, na které byl zvolen patnáctičlenný výbor, přihlášených členů bylo 44 a spolek byl přihlášen do Ústřední matice divadelního ochotnictva českého v Praze (ÚMDOČ). V tomto období své existence sehrál ochotnický spolek hry Veverče, Paličova dcera, Lucerna a Zlý jelen.

       V roce 1951 byla ÚMDOČ rozpuštěna a tím byla zrušena činnost všech divadelních ochotnických spolků. Zhořští divadelníci se začlenili pod ROH Lesního družstva ve Zhoři jako „Závodní klub ROH – Lesní družstvo Zhoř“. Byly uvedeny hry Vojnarka a Strakonický dudák. Poslední hrou byla pohádková hra Radúz a Mahulena, v režii učitelky Marie Kratochvílové. Na uvedení této hry přijela v březnu 1955 do Zhoře okresní komise, která vyjádřila nespokojenost s výběrem hry, neboť tato neinspirovala diváka k budování nové lidově-demokratické společnosti. Po této kritice a s ohledem na to, že zhořští divadelníci odmítli hrát doporučené budovatelské hry, se celý ochotnický spolek dohodl na ukončení činnosti. Divadelnictví ve Zhoři pak umlká.

        V roce 1968 byl učiněn pokus o obnovení tradice ochotnického divadla a z iniciativy tehdejšího administrátora zhořské farnosti p. Stanislava Česlíka byla nacvičena a sehrána hra J. Patricka „Opalu má každý rád“. Byl to ale pokus ojedinělý a divadelní ochotnictví ve Zhoři opět zaniká.

       V březnu 2011 se dala dohromady skupina zájemců o ochotnické divadlo, která se rozhodla navázat na tradici divadelnictví ve Zhoři. Jako první představení byla vybrána hra současného autora Lumíra Kubátka „Podhorský penzion“. Divadelní soubor působíu pod názvem „Ochotnický spolek Včelinec Zhoř“. Věříme, že hra Podhorský penzion bude znovuobnovením a pokračováním tradice ochotnického divadla ve Zhoři.